O MNĚ
Bylo mi 13 let, když jsem se rozhodla být dětskou zdravotní sestrou. Ještě dnes slyším, jak mi moje maminka říká:“A nechceš jít raději na všeobecnou, tam bys měla větší šanci.“ Ale já ji tehdy odpověděla:“Buď budu dětská nebo žádná.“
Po maturitě jsem si prošla mnohými dětskými odděleními, abych získala co nejvíce zkušeností. Velmi se mi líbilo na oddělení kojenců a batolat, kde jsem nakonec pracovala 10 let. Po této době, jsem cítila, že potřebuji změnu. Měla jsem tenkrát štěstí, že se uvolnilo místo sestry na oddělení intermediarní péče nedonošených dětí. A já zjístila, že mi problematika a péče o tyto miminka více vyhovuje. Ovšem to jsem vůbec netušila, že zhruba za dalších 10 let budu na tomto oddělení pracovat jako laktační poradkyně. V současné době pracuji na jednotce intenzivní a resuscitační péče pro novorozence a stále se zabývám laktačním poradenstvím.
Laktační poradkyní jsem od září roku 2016. Vzhledem k mým dispenzarizacím v několika ambulancích jsem zpočátku tuto práci přijala ze zdravotních důvodů. Směnnost zkrátka už pro mě nebyla zcela vhodná. Nevýhodou bylo, že ještě nikdo tuto činnost na oddělení nevykonával. Takže jak vše správně organizačně zvládnout, záleželo jen na mně. Empatie pro mě nebyla nikdy cizím pojmem a navíc jsem své životní situace řešila převážně pocitově, tedy tak jak jsem je vnímala a cítila. Tak jsem si řekla, že snad budu prospěšná.
Každá z Vás má svůj životní příběh. Kolikrát si říkám, že mám velké starosti, ale když mi začnete vyprávět o sobě a svých potížích, zjístím, že ty mé starosti nejsou zase tak velké. A přiznám se, že Vás obdivuju. Pečovat o zdravé nebo nedonošené miminko není zase tak jednoduché. A každá z Vás musí být především velice trpělivá, protože nic se nedá uspěchat. Bývají situace, kdy jste smutné a pláčete. Kdy se zkrátka nedaří. Ať už v kojení nebo dojde ke zhoršení zdravotního stavu miminka nebo miminko neprospívá na váze. O to více je pro mě nepopsatelný pocit, když dojde ke zvratu a vše se začne upravovat. Ten úsměv, který pak zdobí Vaši tvář, radost, spokojenost, to nadšení, že půjdete domů, je pro mě jako ženu úžasné sledovat. Kolikrát mi běhá i mráz po zádech.
Laktační poradkyní jsem teprve krátce, ale nikdy by mě nenapadlo, že mě tato práce bude tak naplňovat. Bývám mnohdy unavená a vyčerpaná, ale na druhou stranu mě to i neskutečně nabíjí. Nevím, možná proto, že se cítím potřebná a vím, že to co dělám, má smysl.
Barbora Vrublová, LP